Dvě lásky, Barcelona a Oděsa.

Viděl jsem již mnoho měst, mnohá jsou krásná ale bez duše. Mnohá mají duši trochu zlou a proto nejsou přitažlivá. Další města jsou krásná a současně Vás pohltí svou vlídností, smyslností a jasně vyjádřeným názorem.

Do loňského roku jsem měl v pomyslném žebříčku milovaných měst jen Barcelonu a pak dlouho nic. Známí, přátelé a kolegové v Dněpropetrovsku vždy říkali, jak je Oděsa krásná. Rozjel jsem se tedy tímto směrem a nečekal žádný zázrak. Mnoho Ukrajinských měst se nevyznačuje líbivou architekturou. Jsou mezi nimi výjimky. A obrovskou výjimkou je Oděsa .Čtvrté největší město Ukrajiny, cca milion obyvatel.

Nádherná architektura, uvedu jen dvě věci ať nenudím. Preobraženská katedrála, pravoslavný chrám pro několik tisíc věřících. Národní divadlo opery a baletu. (zvláštní podobnost s ND v Praze, také vyhořelo ale tady až po 70 letech provozu).

Unikátní katakomby. Bývalé vápencové doly. Několik desítek kilometrů chodeb ve třech patrech. Úkryty pro pašeráky a také pro partyzány bojující proti Němcům za 2. světové války. Němcům se nikdy nepodařilo do katakomb vstoupit. Vchody do katakomb byly nenalezeny. Dnes jsou turistickou atrakcí ale jen několik km. Říká se, že tam přebývají i dnes lidé, ukrývající se z rozličných důvodů.

Dva významné přístavy - Oděsský pro velké výletní lodi a osobní dopravu po Černém moři a Južné, obrovský nákladový přístav, jenž využívá celá Ukrajina.

Do tohoto místa mého popisu to není nic tak zásadního. Ale to jste neviděli tzv Oděské "dvoriky". Domy v Oděse nemívají víc jak 4 patra. Z důvodů nestabilního podloží.  A mezi nimi jsou dvory. Opravdu jsem neviděl nic tak milého, kouzelného. Lidství z toho čišící je všeobjímající. Projdete podchodem pod domem a ocitáte se v prostředí, které Vás atmosférou pohltí.  Dvůr je plný zeleně, někde jsou přístavky, kde chovají třeba slepice, vidíte spící kočku, která na Vás otevře jedno oko, jako že: "neruš"... venkovní schodiště do domů či přístavků. Ticho, klid, pohoda. Já jsem využil nabídku jednoho taxikáře a ten nás vozil celý den za 50,-EUR a ukázal nám všechny zajímavosti. Zejména ty, které nenaleznete v žádném turistickém průvodci. Úžasné!

A večer, kdy se mi před očima znovu promítly tyhle exkurze, tak jsem došel k názoru, že je to tak kouzelné město, že nemá ve světě obdoby. Dilema, je hezčí než Barcelona, kterou mám velmi rád, nebo není? Vyřešeno, každé z měst je nádherné a cítíte se tam bezvadně. Každé trochu jinak ale nádhera!

Je hodně zážitků a fotek z Oděsy. Jeden z nich je setkání s válečným hrdinou nad Potěmkinovými schody. Starý muž jenž na hrudi nesl spoustu vyznamenání. Pro mne to vždy bylo úsměvné. Nu v ten den, kdy jsem se s ním dal do řeči, jsem vše pochopil. On mi vyprávěl, jak osvobozoval Československo, o kolik přátel do konce války přišel. Jakým utrpením vzdoroval. A jak je hrdý na to, že pomohl vyhrát válku a má u nás několik přátel se kterými se stýká a pravidelně píše.

Jiný zážitek je z návštěvy kavárny Salieri. Je přímo proti kavárně Mozart. Tam mne chtěl místní číšník obrat o 200,- hřiven(asi 200 Kč) a po mé reklamaci jsem čekal minimálně 40 minut než to vyřešil. I to je Oděsa.

Lidé, zde žijící, jsou milí a přátelští, směs mnoha národností. A spolu jsou tady, bez jakýchkoliv problémů. Paradoxně jsem navštívil (prosím, nepohoršujte se nad žánrem, který uvedu, tady se to tak opravdu jmenuje) pásmo scének a písní z Oděských dvoriků v Dněpropetrovském divadle. Jo, tam se mi to celé spojilo a utvrdilo v mém názoru na město a jeho obyvatele.

Lidi, já vím, že je to od Česka daleko. Ale doporučuji a zvu! Stojí za to uvidět, přivonět, ochutnat...